Říká se, že tahle sportovní gymnázia jsou proti těm klasickým mnohem jednodušší. Já si to ale nemyslím. Učení bylo určitě lehčí, ale zkuste skoubit sport a učení, když se domů vracíte v sedm večer, unavení z tréninku a jste rádi, že zalehnete do postele, natož abyste mysleli na nějaké učení. O víkendech zase trénink nebo závody. Chtěl bych vidět klasické gympláky, kteří si nás často dobírali, jak by při té unavě a nedostatku času něco nadrtili do školy. Rázem by byli z jedničkářů trojkaří, stejně jako v opačném případě, když někdo od nás skončil se sportem a šel na normální gympl, byl z něho rázem jedničkář :-)
Nebylo to ale tak strašné, hodně jsme to flákali, jak už to tak u sportovců bývá. Určitě těch let nelituju, zažil jsem skvělé časy, spoustu pařeb, prostě mládí :-)
Je jedna věc ale, která mne trošku mrzí. Jako sportovci jsme každý dělali nějaký sport, v mém případě to byla atletika a sprinty 100m, 200m a 400m. Jezdili jsme na závody, obyčejné závody, oblastní přebory a ti lepší, ano, i já :-), jezdili i na Mistrovství České republiky v atletice. Když jsem se nedávno stěhoval, tak jsem oprášil medaile a zase zamáčkl slzu. Z Mistrovství ČR v atletice mám celkem osm medailí, bohužel, žádná z nich není zlatá. Jen stříbrné a bronzové. Tomu se říká pešek :-( Znám lidi, kteří mají jednu jedinou a zrovna zlatou. Já to štěstí neměl, vždy tam byl někdo lepší. Hlavně Slavia Praha nebo Vítkovice měly dobré atlety (závodili jsme i jako družstva), jestli si takhle zpětně ještě pamatuju.
 Mých osm medailí |
Ten neúspěch na závodech byl myslím ze dvou důvodů. V té době jsme to většinou brali dost chladně, úspěch nás zase tolik nezajímal. Jeli jsme na republiku z povinnosti a před závodama kalili a podobně, takže nějaké lepší výkony to často ani být nemohly. Vzpomínám si, že jsem dokonce jednou nestihl první den mistrovství republiky, protože jsem se den předtím strašně opil a nebyl schopný ráno odjet. Přijel jsem až někdy večer a byl z toho docela průser. Nastoupil jsem alespoň na štafetu, kde jsme nepředali, takže lepší úvodní den mistrovství jsem si snad ani nemohl přát :-) Druhý den jsem běžel 200m a kvůli špatným zádům skoro ani nedoběl. Postoupil jsem jen do finále B, kam jsem už ani nenastoupil a do konce sezóny už neodběhl žádný závod.
Ale taky jsem byl dost trémista. Zakleknul jsem vždy do bloků a už tam byla taková křeč a neběželo mi to, jako na tréninku, kde byl člověk uvolněnej a nemohl nic ztratit. Prostě jsem nebyl závodní typ. Ve štafetě to bylo ale myslím mnohem lepší, tam už to nebylo jen o mě, byla větší zodpovědnost vůči ostatním, tam se mi běhalo o dost lépe. Štafety byly fajn, bohužel jsme často nepředali nebo vedli do poslední zatáčky a zlato uniklo i tady. Na svojí obranu musím říct, že já vždy předal. Běhal jsem většinou první úsek (uměl jsem tu úvodní zatáčku z 200m) a kolík nikdy na zemi neskončil :-)
Ze závodění mám dneska myslím trošku špatná kolena. Je to na to nápor, občas mi tam přeskočí, což se dělo už i na gymplu. Záda, s těma jsem měl problémy hlavně když jsem závodil. Z toho bývaly i křeče do lýtka a prostě skřípnutý nerv a podobně. Ono když máte na rameni činku se 180 kily a děláte s tím přísedy na lavičku, je vám osmnáct let nebo kolik, tak to ani ten pás nestačí. Naštěstí jsem měl obvodního lékaře pana Petráně, který byl zároveň i sportovní lékař. Bolavá záda uměl spravit tak, že vám zakřupal s krkem. Bylo to dost nepříjmené, vypadá to jako když vám někdo láme vaz, ale pomáhá to. Dneska ale záda drží bez problému, stačí posilovat břicho i záda samotná a v pohodě. Taky jsem měl občas špatné tříslo, asi dvakrát jsem chodil na nějakou elektriku, kterou mi do toho pouštěli, aby se to líp uzdravilo. To marodění bylo ale kolikrát i příjemné, třeba masáže zad když byly problémy místo trénování potěšily :-)
V současné době jsem už nějakých osm let neměl na noze tretry. Atletiku pořád sleduju, ale sám už si nepamatuju ani jeden vlastní osobák. Ale díky tomu sportování na gymplu mi zůstal alespoň nějaký vztah k tomu sportu. Zaběhat si ale chodím spíš vyjímečně, nebo ne tak často. Jednu dobu jsem chodil hodně plavat, to je nenáročný a hlavně zdravý sport. Koupíte plavecké brýle do bazénu, plavky má asi každý a už tam točíte bazény. Potom jsem si koupil kolečnové brusle a hodně jezdil. Máme za barákem takovou pěknou stezku, rovná i jeden kopeček, není tam moc lidí, takže ideální. Teď to ale spíš kombinuju, od každého něco tak na střídačku. Pořád mě to baví, sportujeme se ženou nebo i sám, myslím dobré odreagování a relaxace při sportu. Tak uvidíme, jak dlouho mi vydrží alespoň tohle :-)
Autor: Axiss
Související články
- Z firemního emailu (nová posilovna v sídle firmy)
- Jak bydlím - Obývací pokoj, jídelna a kuchyň
- Pracuju v Praze, bydlím v Pardubicích
- Stávka učitelů aneb vlastní neschopností na výlet do Prahy
- Brzy se budu stěhovat do svého
Přidání nového komentáře
V diskusi používejte diakritiku. Bez ní může být váš komentář smazán. Pokud s článkem nesouhlasíte, nebo jen chcete vyvolávat flame, bude pro obě strany lepší, když se zdržíte diskuse.