Já, Tereza a společně prožitá noc

Možná vás po přečtení titulku napadne, jaktože trávím noc s nějakou Terezou, když se moje žena jmenuje Martina. Nebudu nic zastírat a přiznám se. Jsem jenom chlap, někdy prostě nastane situace, kterou si dopředu nenaplánujete a holt to celé potom skončí třeba tak, jak hlásá titulek. Ale popořádku.

Byl čtvrtek, vracel jsem se z práce domů a těšil se na prodloužený víkend. Ve 20:30 odjezd z Holešovic, směr Pardubice. Pohodlně jsem se usadil v první třídě, jak už to my zlí kapitalisté děláváme. Otevřel jsem notebook, kde jsem měl připravené nějaké čtení. Vlak se rozjel, pustil jsem si hudbu do sluchátek, normální pravidelná cesta domů, zdálo se. Ale zdání klame.

Po nějakých deseti minutách vlak zastavil a vlakový rozhlas hlásá, že kvůli jakési poruše budeme stát 15-30 minut. Ok, řekl jsem si, nic co bych už nezažil. Pokračuju ve čtení, čas příjemně plyne. Plyne, ale až podezřele dlouho. Kouknu na hodinky a od hlášeného problému už uplynula hodina. Že by někdo poupravil původní informaci o zpoždění, to asi pracovníky Českých drah ve vlaku nenapadne. A jak se zdálo, nenapadlo je to ani po dvou, ani po třech hodinách.

Ano, pochopili jste správně. Z původně maximálně třiceti minutového čekání v zastaveném vlaku se najednou staly tři hodiny. A to už začalo být podezřelé i mě, kliďasovi, který jinak podobné věci vůbec neřeší. Prošel jsem si vlak, narazil na nejspíš průvodčího a položil mu jednoduchou otázku: "Prosím vás, co se vlastně stalo?". Na jednoduchou otázku jednoduchá odpověď. Prý neví. Takže my stojíme tři hodiny s vlakem na místě a nevíme proč? Předávání informací mezi zaměstnanci Českých drah je opravdu obdivuhodné. Jaktože tahle společnost ještě nezbankrotovala ;-) Na otázku proč alespoň neinformuje lidi ve vlaku se dozvídám, že prý celou dobu pravidelně obchází vlak. Na otázku jaktože se u mě v kupé za celé tři hodiny ještě nezastavil nedokáže odpovědět. Na otázku proč to nezahlásí vlakovým rozhlasem odpovídá, že prý je to zbytečné, když neví, jak dlouho to bude trvat, než se rozjedeme. To už je i na mě moc a znechuceně odcházím zpátky.

Čas plyne a najednou jde kolem mě mladá, pohledná slečna. Otvírá dveře v kupé a ptá se, jestli si může přisednout. Rukou si zakrývám snubní prstýnek, upravuju si vlasy a sebevědomě říkám, že může. Slečna mi vyká, což jsem sice nepochopil (později se dozvídám, že to je nemoc z povolání), ale nevadí. Tykání přijde určitě brzy samo.

V duchu se sám sebe ptám, proč zrovna já. Že by jí zaujal můj orlí nos? Nebo snad moje vytahané a propocené tričko? Nejspíš to bylo prostě jen mé charisma, které ze mě vyzařovalo. Není přece důležité jak člověk vypadá. Důležité je, jaký jsi uvnitř! Dali jsme se do řeči a další hodiny čekání docela příjemně utíkaly. Uplynula další hodina, dvě, nakonec tři a dohromady už jsme čekali ve vlaku na místě celých šest hodin. Když v tom, vlak se najednou rozjel. Skvělé, ani to nakonec tak dlouho netrvalo.

Vlak se rozjel a najednou slyšíme v chodbě mladého kluka, osmnáct let tipuju, jak se baví s průvodčím. Prý už měl objednaný odvoz od rodičů a nevěděl, že se vlak rozjede. Ještě navíc jede vlak na druhou stranu, než měl. Vraceli jsme se totiž, protože jak se ukázalo, kvůli bouřce nešlo původním směrem projet a museli jsme to tedy objet. Proč Českým drahám trvalo šest hodin na to, aby se rozhodly, že teda neprůjezdný úsek objedou, na to už jsem neměl síly ani pomyslet.

Mladý klučina měl tedy problém. Vlak se vracel, on už nemohl vystoupit a vlak prý nemůže už ani zastavit. Asi musíme dohnat to zpoždění. Kluk se pokoušel docela logicky argumentovat, že nerozumí tomu, proč vlak najednou změnil směr a nikdo nedal lidem ve vlaku nic vědět. Jako i celou předchozí dobu se samozřejmě nikdo neobtěžoval cokoliv zahlásit, pracovníkům ve vlaku asi připadá normální, že vlak šest hodin stojí na místě, cestující nemají žádné informace, že se potom rozjede opačným směrem a cestující to opět neví předem, neví proč, neví nic. Zaměstnanec Českých drah kluka ale uzemnil, a že prý vlak se rozjel proto, že on nevěděl, že někdo z cestujících chce vystoupit. A že prý mu to měl kluk říct, že chce vystoupit, že si za to může sám. Kluk se na nic dalšího nezmohl a já jako ochránce slabých už se zvedal, abych šel dotyčnému pracovníkovi drah vysvětlit, že tohle snad už trošku přehání. Vlak se ale zastavil, stáli jsme někde za Libní, a než jsem stačil cokoliv říct, problém byl vyřešen. Kluk vyskočil někde ve tmě z vlaku a do Libně to po kolejích asi došel pěšky. České dráhy opět nezklamaly.

Vrátil jsem se ke slečně u mě v kupé a konečně jsme seděli ve vlaku, který se hýbal. Ne na dlouho, protože po každém úseku jsme stáli a čekali, než dostaneme svolení projet. Ale bylo to lepší, než předtím.

Byly tři hodiny v noci, zeptal jsem se slečny co poslouchá a pustili jsme si na notebooku hudbu. To dotyčnou viditelně oživilo, podala mi ruku a že prý se jmenuje Tereza. Konečně jsme si tykali a rozhovor nabral hned jiný, trošku osobnější, směr. Terezka byla stejně stará jako já, workoholička, znal jsem ji od vidění ale už dlouho předtím, protože jezdívá stejnými spoji, jako já. Při rozhovoru si najednou rozpustila vlasy a hrála si s nima. Bylo jasné, o co jí jde. Ano, i já, nějakých deset let zadaný muž, si ještě na tyhle věci matně vzpomínám. Potom konečně došlo na to, na co jsme oba celou tu dobu čekali. Tereza se ke mně naklonila a zašeptala: "Tome, zhasni.". Zvedl jsem se, zhasl světla v kupé, posadil se, zavřel oči a konečně jsme oba po třetí hodině ranní aspoň na chvíli usnuli.

Probudil jsem se po hodině, byli jsme kousek před Kolínem. Muzika stále hrála, Tereza tiše spala. Už jsem nemohl usnout a když jsme dojeli do Kolína, vzbudila se i ona. Ještě jsme si chvíli povídali a v Pardubicích se rozloučili. Tereza jela ještě dál, ale já už byl na cestě domů. A nemyslel jsem na nic jiného, než na to, jak budu své ženě doma vysvětlovat, co jsem dělal s cizí ženou, sami dva, v noci, v jednom kupé.

Autor: Axiss

Související články

• Stávkoval jsem se železničářema. Nedobrovolně.
• Jak jsem jel na ples Jyxo.cz aneb cesta tam a zase zpátky
• Pracuju v Praze, bydlím v Pardubicích
• Stal jsem se otcem
• Prasata na silnicích

Diskuse k článku (4)

Přidání nového komentáře

V diskusi používejte diakritiku. Bez ní může být váš komentář smazán. Pokud s článkem nesouhlasíte, nebo jen chcete vyvolávat flame, bude pro obě strany lepší, když se zdržíte diskuse.