Axiss.cz

Z firemního emailu (nová posilovna v sídle firmy)

Wed, 03 Aug 2011 13:08:20 +0200

Milí sportovní nadšenci, jen pár slov k oné spodní místnosti dole. Mnozí z vás si minulý týden jistě všimli, že mé už tak vypracované tělo je zase o něco svalnatější. Ne, nezačal jsem sypat creatin, ani chodit s Hurvajzem do posilovny (to je vlastně to samé). Začal jsme chodit do mučírny dole. Vše začalo zcela nenápadně. Petra se mezi řečí zmínila, že si byla zaběhat a zaveslovat. Pln dojmu z jejího vyprávění jsem to šel taky zkusit. Zasedl jsem k veslařskému stroji a šlo to pěkně ztuha. Nebo spíš to nějak nešlo, skoro jsem to neutáhl. Až po chvíli jsem zjistil, že tam po Petře zůstala nastavená největší zátěž. Ok, zastyděl jsem se a šel jsem si zaběhat.

Zařizování nového bytu

Tue, 14 Jun 2011 01:43:41 +0200

Všechno je zase trošku jinak, než to ještě nedávno vypadalo. Ne, nemá cenu si plánovat nic dopředu, ne v životě. Koupili jsme si před půl rokem byt v Praze, novostavba, 110m2, 300 metrů od metra, blízko do práce, blízko do přírody, blízko do centra. Skoro ideální bydlení, takže neberte to, za tu cenu pražských bytů ;-) Začala fáze zařizování, polovina dovolené je pryč, druhá polovina už se začíná taky bortit v základech. Už jsem měl tu čest setkat se s několika druhy řemeslníků, to bude na samostatný článek, jak tihle lidé pracují. Bohužel to není nic veselého, někdy nechápu, jak se někteří z nich můžou vůbec uživit. Jedno vím totiž jistě - opakované zakázky za svojí (ne)kvalitní práci, kdy nadělají pomalu víc škody než užitku, většina z nich určitě nikdy nedostala :-)

Tento příběh se doopravdy stal

Sun, 28 Feb 2010 00:26:58 +0100

Život je jako bonboniéra, nikdy nevíš, co ochutnáš. Tato hláška se objevila ve filmu Forrest Gump, avšak dokonale by pasovala na můj život. Před 10 lety jsem totiž prožil příběh, o který se s vámi musím podělit. Jsem totiž pravděpodobně jediný Čech, který svůj životní příběh prodal americkým producentům. Slyšte tedy dobře. Film o mně má na plátna kin dorazit již na podzim letošního roku a hrát mě nebude nikdo jiný, než Leonardo DiCaprio (nikoho hezčího bohužel nesehnali). Tady si z něho můžete přečíst první oficiální trailer. Vše začalo v květnu roku 2000. Chodil jsem na vysokou školu, ale vyhodili mě pro neschopnost. Kdybych už v té době byl pokerový hráč, mohl bych svoji neschopnost zamaskovat tím, že jsem dal přednost pokeru a neměl na školu čas. Avšak já v té době ještě pokerový hráč nebyl.

Já, Tereza a společně prožitá noc

Sat, 10 Oct 2009 00:35:55 +0200

Možná vás po přečtení titulku napadne, jaktože trávím noc s nějakou Terezou, když se moje žena jmenuje Martina. Nebudu nic zastírat a přiznám se. Jsem jenom chlap, někdy prostě nastane situace, kterou si dopředu nenaplánujete a holt to celé potom skončí třeba tak, jak hlásá titulek. Ale popořádku. Byl čtvrtek, vracel jsem se z práce domů a těšil se na prodloužený víkend. Ve 20:30 odjezd z Holešovic, směr Pardubice. Pohodlně jsem se usadil v první třídě, jak už to my zlí kapitalisté děláváme. Otevřel jsem notebook, kde jsem měl připravené nějaké čtení. Vlak se rozjel, pustil jsem si hudbu do sluchátek, normální pravidelná cesta domů, zdálo se. Ale zdání klame.

Stal jsem se otcem

Tue, 30 Jun 2009 21:21:26 +0200

Dnes, 30.6.2009, jsem se ve 04:25 stal poprvé otcem. U porodu jsem strávil 10 hodin a bylo to docela vyčerpávající. Ne samotný akt porodu, to je chvilka. Ale ty hodiny předtím, když se střídají kontrakce a vy jste u ženy. Když má bolesti, tak ji držíte za ruku a jste oporou, když se to uklidní, tak zase jdete namočit ručník a přiložit jí ho na čelo. Jsem rád, že jsem u porodu byl. Ne kvůli sobě, že jsem to viděl. Ale kvůli ženě. Nechtěl bých být ženskou, sám celou tu dobu, jen s doktory. I když, ženský to mají v životě vlastně všechno mnohem jednodušší. Při porodu si leží, my musíme běhat kolem. Doma si zase hrajou s dětma, my musíme ležet na gauči a koukat na fotbal. Není jednoduché být mužem. A nebude jednoduché být ani otcem :-)

Vajíčková stávka aneb co jsme se nikdy neměli dozvědět

Sun, 14 Jun 2009 01:05:45 +0200

Asi každý to pamatuje. Podle médií měl Jiří Paroubek strávit dovolenou na jachtě svého přítele - bývalého kolegy, agenta STB a vraha - pana Ďuričky. Na lodi měl Paroubek zneužívat Ďuričkovu dceru. Nebudu se teď zabývat tím, jestli to je pravda nebo není. V každém případě jen málokdo tušil, že Paroubkovy sexuální fantazie způsobily i to, o čem si dnes veřejnost vypráví jako o Vajíčkové stávce proti Jiřímu Paroubkovi a hulvátství, které do politiky jeho strana přinesla. Vše začalo vlastně úplně nevinně. Podle odposlechů, které se náhodou dostaly na veřejnost, je Jiří Paroubek fanouškem orálního sexu. Nejspíš v tom bude mít prsty jeho nová mladá milenka, nyní již žena, kdo ví. V každém případě Jiří Paroubek si domů pořídil internet od O2 a protože Internet is for porn, začal i Paroubek žít nočním životem nás normálních mladých lidí a hledal na internetu porno.

Jak bydlím - Obývací pokoj, jídelna a kuchyň

Sat, 06 Jun 2009 02:50:59 +0200

Na NewDS máme diskusi o bydlení. Jsme tam většinou mladí lidé, kteří své první stěhování mají těsně za sebou, nebo se na něj chystají. Je dobré sdílet svoje zkušenosti a nabírat inspiraci. Tak jsem si řekl, že vás pomalu provedu svým bydlením. Se ženou bydlíme ve svém teprve pár měsíců. Předtím jsme skoro 9 let bydleli stále oba u rodičů. U jedněch, nebo u druhých. Takže jsme společné bydlení celkem odkládali. Důvod byly samozřejmě finance. Za ty roky se dají našetřit nějaké peníze, mít nějaká stavební spoření a potom jde vše jednodušeji. Nechtěli jsme nikam spěchat a jít do paneláku. Tam jsme viděli riziko, že když se tam jednou nastěhujeme, člověka to finančne vyčerpá to samostatné bydlení, že už bysme tam potom zůstali napořád. Takže až ve 28 letech bydlím sám, žena ve 30 letech. V době, kdy mladí chtějí samostatnost už ve dvaceti, jsme možná trošku extrém. Ale myslím, že se nám to vyplatilo. Bez toho bysme na samostatné bydlení ve vlastním domě určitě ani dnes neměli. Nakonec to dopadlo tak, že jsme si nějaké 4 milióny půjčili a jeden další jsme měli svůj. A potom z peněz, které bysme v Praze použili na 4+1 panelák, máme v Pardubicích rodinný domek. Přeci jenom má to bydlení na vesnici nějaké výhody :-)

Vajíčková stávka proti ČSSD

Fri, 29 May 2009 00:20:05 +0200

Poslední dny jsme svědky celkem zajímavé taškařice. ČSSD objíždí mítinky a lidé je zasypávají vajíčky. Jiří Paroubek situaci nezvládá, házejícím se vysmívá, nadává jim a chová se opět jako za starých časů, kdy se ještě nepřetvařoval a nenechával si dělat průzkumy na vše, co v následucících dnech bude dělat a říkat. Házení vajíček ale ukázalo jednu zajímavou věc. Lidé dokážou zcela spontánně protestovat proti hulvátské politice jedné strany, bez toho, aniž by museli sympatizovat s jakoukoliv jinou stranou. Prostě jim jen vadí arogantní chování některých politiků a dávají to najevo. A možná jednou přijde i doba, kdy ČSSD začne přemýšlet nad tím co dělají a uvědomí si, že politika se dělá pro lidi a ne pro korýtka.

8x na stupních vítězů a pokaždé poražený

Fri, 22 May 2009 22:04:01 +0200

Ve svých mladých letech jsem hodně sportoval. Chodil jsem na Sportovní gymnázium, takže tam to byla vlastně povinnost. Škola začínala v 7:15, potom tři hodiny učení. Následovaly tři hodiny tréniku, oběd a zase tři hodiny učení. A potom, aby toho nebylo málo, byla většinou druhá fáze a další trénink. Bylo toho zkrátka dost. Říká se, že tahle sportovní gymnázia jsou proti těm klasickým mnohem jednodušší. Já si to ale nemyslím. Učení bylo určitě lehčí, ale zkuste skoubit sport a učení, když se domů vracíte v sedm večer, unavení z tréninku a jste rádi, že zalehnete do postele, natož abyste mysleli na nějaké učení. O víkendech zase trénink nebo závody. Chtěl bych vidět klasické gympláky, kteří si nás často dobírali, jak by při té unavě a nedostatku času něco nadrtili do školy. Rázem by byli z jedničkářů trojkaří, stejně jako v opačném případě, když někdo od nás skončil se sportem a šel na normální gympl, byl z něho rázem jedničkář :-)

Jak jsem začal volit ČSSD

Fri, 15 May 2009 21:34:00 +0200

Když jsem se nedávno rozhodoval, koho budu v blížících se parlamentních volbách volit, ČSSD pro mě byla jasná volba. V době krize je potřeba strana, která lidem dá nějakou jistotu a tu dává pouze ČSSD. V dnešní zlé době je potřeba strana, která myslí na nás obyčejné občany, a tou stranou je pouze ČSSD. A podle posledních průzkumů to i vypadá, že ČSSD nám společně s již polepšenými a také sociálně smýšlejícími komunisty budou vládnout. Ta zlá ODS, která myslí jen na zlé bohaté, se sice dotahuje, ale budeme věřit, že konečně český národ dostal rozum a bude se nám žít zase lépe. Lépe, jako za starých komunistických časů, kdy vždy bylo na chleba, měli jsme kde bydlet a občas zbylo i na banány. Nikdo neposílal výhružné dopisy, že prý neplatíte za LCD televizi, na kterou jste si půjčili, chata byla hned za městem a nikdo z vás netahal nekřesťanské peníze za dovolenou k moři. Za komunismu bylo nejlíp. Nic nám nechybělo, ale naštěstí nemusí zůstat jen u vzpomínek. Je tady i šance, a ne malá, že se ty staré skvělé časy vrátí, že komunisti s ČSSD zase pozvednou prapor Východního bloku, že se zase dostaneme blíž k našim bratrům ze Slovenska.