Vše začalo v květnu roku 2000. Chodil jsem na vysokou školu, ale vyhodili mě pro neschopnost. Kdybych už v té době byl pokerový hráč, mohl bych svoji neschopnost zamaskovat tím, že jsem dal přednost pokeru a neměl na školu čas. Avšak já v té době ještě pokerový hráč nebyl.
Měl jsem najednou spoustu času a rozhodl se, že budu cestovat. A kam jinam jet, než do Ameriky. Co do Ameriky, přímo do Las Vegas. Byl jsem rozhodnut vyhrát balík peněz, abych až do konce života nemusel pracovat. Koupil jsem si tedy jednosměrnou letenku a vyrazil za štěstím.
Přiletěl jsem do Las Vegas, ubytoval se v nejlevnějším hotelu a vyrazil do kasina. Ruleta mi měla přinést štěstí, rozhodl jsem se. V kapse jsem měl $5.000, úspory, které mi rodiče celý život šetřili. A já je vsadil. Buď a nebo. Můj výlet mohl rychle skončit. Ale neskončil. Vyhrál jsem. $10.000 dolarů v kapse, ale to na bezstarostný zbytek života ještě nestačilo. Riskoval jsem dál a jako by to bylo z nějakého špatného filmu, ale já vyhrál ještě 4x a najednou měl v kapse $160.000. Neuvěřitelné štěstí, neuvěřitelná částka.
Nebyly to nijak závratné peníze, ale nové větší 1+kk v Praze se za to už koupit dalo. Rozhodl jsem se tedy skončit. Chtěl jsem odejít, když v tu chvíli mě kdosi chytil za rameno. Otočím se a dívám se na o hlavu vyššího chlapa. Řekl mi, že teď skončit nemůžu. Že si mám ještě vsadit. A ukazoval mi na pistoli, kterou měl za pasem. Začal jsem se potil a bylo mi jasné, že mě s výhrou odejít nenechají. Už už jsem se chystal vsadit, když v tu chvíli mě kdosi chytil za rameno. Podruhé. Otočím se a koukám na jakéhosi pána v klobouku. Říká cosi gorilce, která mě držela u rulety, a ta mě pouští. Odcházím s pánem k podivnému stolu a sedám si.
U stolu bylo několik lidí, včetně pána v klobouku, kterého všichni oslovovali jako Doyle Brunson. Dozvěděl jsem se, že s nima budu hrát poker. Přesněji dali mi vybrat - buď ruleta a pán s pistolí, nebo oni. Rozhodnutí bylo jasné. Navíc poker jsme hrávali s klukama na gymplu, kde jsem byl jeden z nejlepších. Neměl jsem se tedy čeho bát.
Asi teď čekáte nějaké informace o tom, jak hra probíhala. Nějaké handy, co se tam všechno událo. O tom ale tenhle příběh není. Nebudu vás napínat a rovnou řeknu, že jsem ze svých $160.000 udělal skoro $2.000.000. Vím, spousta lidí mi to nebude věřit, že jsem porazil profíky. Ale takhle to prostě bylo. Nenásledovaly však žádné výhružky, jako v minulém případě. Všichni byli velmi přátelští a Doyle Brunson mi dokonce dal na sebe telefon, že když budu něco potřebovat, že mu můžu kdykoliv zavolat. Celý večer potom skončil tak, že mě řidič Doyle Brunsona i s penězi dovezl do hotelu, já vlezl do postele a hned usnul.
Ráno mě probudilo ťukání na dveře. Otevřu, tam stojí krásná blondýna, a to, co mi oznámila, mi vyrazilo dech. Řekla mi, že mě včera viděla v kasinu a že mě miluje. Úplně se se mnou zatočil svět. Jeden den vyhraju $2.000.000 a hned druhý den najdu svojí životní lásku. Neskutečné štěstí!
Koupil jsem si v Las Vegas dům, nastěhoval se tam se svojí novou přítelkyní a začal se živit jako pokerový hráč. Ač jsem o svých pokerových dovednostech nepochyboval, začal jsem pomalu ale jistě prohrávat. I v osobním životě to neklapalo úplně podle mých představ. Rozhodl jsem se tedy zavolat Doylovi. Říkám mu Doyle, prosím tě, zkusil jsem už všechno - agresivní hru na turnu, limpování es před flopem i semi-blufování. Ale je to nanic. Prostě svojí přítelkyni nedovedu k orgasmu. Doyle mi domluvil další high stakes párty, kde mi starší měli dát nějaké rady.
Zde můj příběh končí. Šťastný konec ale nemá. Po strašných bad beatech jsem poté v kasinu prohrál všechny své peníze i dům, který jsem si koupil. Když jsem to oznámil své v té době již snoubence, práskla mi s dveřmi a že prý už mě nemiluje. Doyle mi zaplatil letenku zpátky do České republiky, od té doby jsem ho neviděl.
U pokeru jsem ale zůstal. Jen už nehraju blindy $5.000/$10.000, jako dřív.
Autor: Axiss
Související články
- Jak jsem začal hrát poker
- Pracuju v Praze, bydlím v Pardubicích
- O komunistických prasatech a taky trošku o Paroubkovi
- Jak jsem začínal s internetem
- Vajíčková stávka aneb co jsme se nikdy neměli dozvědět
Přidání nového komentáře
V diskusi používejte diakritiku. Bez ní může být váš komentář smazán. Pokud s článkem nesouhlasíte, nebo jen chcete vyvolávat flame, bude pro obě strany lepší, když se zdržíte diskuse.